Více o postupu vzdělávání dobytkářského koně
Velmi ráda motivuji jezdce (rekreační, ale i třeba drezurní či parkurové), aby si se svým koněm vyzkoušeli práci s dobytkem. Proč? Protože tato práce motivuje, posouvá, ukazuje na nedostatky… a baví koně i jezdce. 🙂 Dává koni i jezdci smysl. Můžete koně stokrát za den požádat o ustoupení zádí, ramenem, couvnutí… a on nebude vzpruzený, protože chápe, že jeho pohyb souvisí s přítomným teletem. Ukáže vám, že ačkoli normálně kůň zastavuje ochotně v případě, že pět metrů před „kuželem“ vím, že budeme zastavovat, mohu na to sebe i koně připravit, tak ochota je ta tam, pokud mi tele řekne, že musím zastavit TADY A TEĎ, jinak uteče na opačnou stranu. Že se musím rozjet tady a teď, jinak už ho nedohoním. Tím nám pomůže zpřesnit komunikaci mezi námi a naším koněm a i přes náročnější požadavky to bude kůň pořád dělat ochotně – protože mu to dává smysl.
Když se budeme bavit o koni a jezdci, kteří s dobytkem začínají (a zůstáváme v Česku, kde přeci jenom tuto práci nemáme generačně v krvi, ale musíme se ji učit), je podle mne potřeba postupovat po několika úrovních, které není radno přeskakovat, ačkoli někomu zaberou jen chvíli, někomu pro změnu celou „věčnost“.
- seznámení koně a jezdce s dobytkem, zbavení se strachu či přehnaného respektu vůči dobytku
- pochopení psychických principů práce s dobytkem
- fyzická příprava koně pro zpřesnění a zdokonalení práce s dobytkem
- přidání na rychlosti, trénink sportovních detailů
Bohužel se u rekreačních jezdců, ale i těch se sportovními ambicemi často setkáváme s tím, že se první dvě nebo tři úrovně vynechají, a přeskočí se s nezkušeným koněm i jezdcem rovnou na třetí, případně i čtvrtou úroveň. A jak to pak asi dopadá? Kromě těch úplně bláznivých případů, kdy na nepřiježděném koni sedí člověk, který neví co dělá, jen ví, že má dostat jedno tele ze stáda a přehnat ho do ohrádky na druhé straně jízdárny, kůň se hroutí strachy z neznámého zvířete, ale díky respektu k jezdcovým pobídkám (a pevnému hrazení jízdárny) zůstane v aréně, trochu si poběhá a nějak to dopadne… Dvě tři takové zkušenosti a koně do jízdárny plné krav už nikdo nedostane, ale to je asi jedno, protože ani jezdce tohle asi bavit nebude…
Jiným, i když ne nepodobným, případem jsou koně, kteří jsou často slušně přiježdění, jejich jezdci tuší, co a jak mají s teletem dělat, ale nikdo jim nevysvětlil základní principy toho, jak tele na koně reaguje a jak si mohou pomoci k tomu, aby tele dělalo to, co po něm chtějí. Místo přesné práce pak vidíme stádo rozprchlé po celé jízdárně, nebo tele a koně běhající od stěny ke stěně (v horším případě i skrz nebo přes stěnu… 😉 ).
A přitom by stačilo tak málo. Nepřeskočit první dva kroky. Nechat koně, aby se s dobytkem seznámil, získal u něj sebevědomí, pochopil, že je to on, kdo dobytku určuje, kdy a kam mají jít. A v druhém kroku vysvětlit především jezdci, jak pozice jeho koně, jejich společný pohyb, pozice vůči balančnímu bodu či útěkové zóně ovlivňuje nejen pohyb telete či celého stáda, ale také jejich psychické rozpoložení.
Někomu tato část bude trvat pár dní u krav, někomu celý život. Ale pokud je v průběhu práce kůň vyrovnaný, chápe, co se po něm chce a učí se, pak není proč spěchat.
Uvědomte si, že ti nejlepší dobytkářští koně světa tráví celé dny prací s dobytkem v případě rančerských koní, sportovní koně mají krátké, ale intenzivní tréninky s dobytkem třeba 3 – 4 dny v týdnu, měsíce a měsíce před tím, než vyrazí na první závody. Nevím, jak vy, ale já nemám ambice se se svými možnostmi tréninku těmto borcům (koním či jezdcům) vyrovnat, ale mít koně, který se v rámci svých možností neustále učí, zlepšuje a dělá vše, co je v dosahu jeho psychických a fyzických sil, to je pro mne dostatečně uspokojivé. 🙂
Pokud jste se někdy zúčastnili dobytkářských kurzů na Křížánkách, pak víte, že vždy začínáme prací bez krav, aby si koně zvykli na nové prostředí, na cizí koně a abychom si ověřili, že jezdec s koněm zvládají základní přiježděnost potřebnou celkově pro pohyb koně kolem krav. Teprve po té si přivedeme na jízdárnu také krávy. V případě, že je mezi koňmi nějaký začínající, který nikdy s dobytkem nepracoval, věnujeme se nejprve těmto koním a jejich seznámení s dobytkem (první bod). Po té pracujeme se stádem nebo s jednotlivými telaty, společně celá skupina jezdců nebo jednotliví jezdci a věnujeme se primárně bodu dvě – tedy pochopení psychických principů práce s dobytkem.
Moje letošní ambice je přidat k této práci i kousek z bodu tři, tedy z cílené fyzické přípravy koní. Ráda bych se jí věnovala v té části kurzu, kdy pracujeme bez dobytka, a to se všemi jezdci. Věřím, že tato práce, pokud se přizpůsobí momentální úrovni jednotlivých koní a jezdců, je prospěšná pro všechny bez ohledu na jejich jezdecké zaměření či ambice. Aplikace těchto dovedností při práci s dobytkem pak záleží na úrovni koně a jezdce – pokročilým dvojicím pomůže posunout jejich práci na další úroveň, u začínajících jezdců je lepší se věnovat především pochopení základních principů (tedy bodu dvě) v rámci jezdeckých dovedností, které mají zažité a jsou schopni je přirozeně aplikovat. I kvůli tomuto rozšířenému konceptu a možnosti využití cuttingového trenažeru je květnový dobytkářský kurz výjimečně třídenní, aby byl dostatek času věnovat se všemu více do hloubky. 🙂
Více praktických informací nejen o dobytkářském kurzu, který se uskuteční 9. – 11. května 2025, najdete na stránce Kalendář akcí.
A já se těším na viděnou. 🙂
Vypsány termíny kurzů na rok 2025
První kurz letošního roku (Vaquero povídání a promítání fotografií z USA) máme úspěšně za námi a můžeme se těšit na jezdecké kurzy. Začínáme v březnu Rozjěžďovacím kurzem, následují již tradiční Malá americká cvičení a Dobytkářské kurzy, novinkou je kurz rančerského lasování pro začátečníky.
V dubnu a během podzimu se na Křížánkách můžete zúčastnit také kurzu s Kateřinou Molodovcovou.
Více informací najdete na stránce Kalendář akcí.
Vaquero horsemanship – základní přehled + Promítání fotek z rančů USA
První, teoretický kurz letošního roku se uskuteční 8.2.2025.
Více informací najdete na stránce Kalendář akcí.
Malá ukázka z fotek, které jsem dnes vyzvedla z Foto Sklenka. Jsem naprosto nadšená. Pan Sklenka si s fotkami vyhrál a vypadají ještě lépe, než v počítači. 
Než půjdou na stěny, bereme je sebou na sobotní přednášku a promítání, kde si je budete moci nejen prohlédnout, ale případně také koupit a vyzdobit s nimi vaši sedlovnu či obývák.
Fotografické ohlédnutí za kurzy 2024
Jelikož během roku nestíhám přidávat fotky na web, využila jsem počasí že by ani psa nevyhnal… a tady to je. Pár fotek z loňských kurzů.
Začneme dubnovým kurzem s Káťou Molodovcovou. Ačkoli sama sedím v dobytkářském sedle, tréninky s Káťou, která pracuje obvykle spíše s anglicky zaměřenými jezdci, jsou pro mne díky propracovaným detailům a lehce odlišnému smýšlení oproti westernové mentalitě velkým přínosem a inspirací.
Tradičně již desátý rok jsme i letos několikrát vyrazili na Slovensko shánět dobytek ze stahektarových pastvin a lasovat desítky telat. Těžká práce, ale nás to prostě fakt baví. 🙂
Malá americká cvičení
Tyto kurzy mám čím dál tím víc ráda. Je na nich pohoda, díky dostatku času se nikam nespěchá a přitom často dojdeme dál, než bychom čekali. 🙂
Na červencovém kurzu jsme si dali (kromě obvyklých cvičení na změknutí koní a na kontrolu a bezpečnost nejen při vyjížďkách) za cíl práci na nakládání koní do přívěsu, posílání do roztodivným míst a na podivné povrchy a vstup do řeky – udělali jsme si krásnou vyjížďku, na jejímž konci všichni koně brouzdali Divokou Orlicí.
Také jsme natočili první videa pro Výzvu 40 + 40 (popis viz níže) – věřím, že se nám s videi podaří pokračovat a na podzim uvidíme zajímavé, snad i povzbudivé srovnání. 🙂
Další kurz Malých amerických cvičení by se měl konat 9. – 10. září (je možné, že se termín posune, tak sledujte stránky, případně se ozvěte na mail, pokud by vám vyhovoval jiný termín) a jeho náplní bude kromě jiného práce na couvání a úvod do práce na dvou stopách (za účelem změknutí pohybu koně a jeho fyzického i psychického uvolnění).
Letošní poslední plánovaný kurz Malých amerických cvičení (21. – 22. října 2023) pak bude věnován uvolnění jezdce, které by mělo vést k prohloubení uvolnění koně. Ukážeme si jak protahovací cvičení před samotným nasednutím, tak budeme cvičit v sedle. Budeme dýchat do nohou, hledat vlastní rovnováhu, a vůbec se budeme učit jezdit kostmi, ne svaly, jak říká Sally Swift. Věřím, že i díky tomu se pak budeme cítit v sedle mnohem lépe, a naši koně se budou moci hýbat uvolněně a prostorně.
Na konci kurzu bychom natočili třetí úsek videí pro Výzvu 40 + 40 a sami si porovnáme, kam jsme se za ty necelé tři měsíce se svým koněm posunuli.
Pár fotek z telefonu z červencového kurzu.
Krásný letní týden na Křížánkách
Myslím, že fotky ani nepotřebují příliš komentář. Užili jsme si to, a moc.
Snad jen škoda, že máme fotky pouze z práce ze země, ale nedá se vše organizačně zvládnout. 🙂
Výzva 40 + 40 dní
Na posledním kurzu Malých amerických cvičení jsme se vraceli z terénu a paní, posmutněle kráčející vedle svojí kobylky se mne zeptala, zda to nevadí, že kobylka nebyla ani dnes dokonalá.
V tu chvíli jsem se té otázce odlehčeně zasmála, ukázala jsem na svého koně, který ani náhodou nebyl dnes dokonalý (a jistě ani já ne…) a tlumočila jsem paní myšlenku, kterou jsem si také přivezla z Ameriky. Že nemusíme dělat každý den velké skoky, stačí malá zlepšení. Protože pokud můj kůň, náš vztah nebo já budeme dnes o jedno jediné procento lepší, kde budeme za sto dní? Tři měsíce a stoprocentní zlepšení. A to už je nějaký posun. Jen člověku musí stačit to jedno denní procento, a nechtít vše hned. Jinak se to totiž většinou sype jako domeček z karet.
Když jsem o tom později přemýšlela, došlo mi, jak málo se otáčíme zpátky, abychom viděli, jak velké pokroky jsme udělali. Najednou bereme jako samozřejmost něco, co bylo před pár týdny ještě nemyslitelné. A chamtivě chceme více a více. Ne že bych chtěla někoho nabádat, aby usnul na vavřínech a dále se nesnažil. Jen je občas dobré kouknout se zpátky a říct si upřímně, zda jsme se posunuli na cestě k vysněnému cíli.
A tak po vzoru svých dětí, které pořád vymýšlejí nějaké „čelendže“ , jsem přišla na tuhle malou výzvu. Při příštím kurzu Malých amerických cvičení vezmeme kameru a každému natočíme pěti, desetiminutové video. Reálný stav, ve kterém se každý z nás ten den nachází se svým koněm. Pak uděláme podobné video i na dalších dvou kurzech, které jsou naplánovány přibližně po čtyřiceti dnech od sebe. Sami si pak vyhodnotíme, kam jsme se za tu dobu posunuli. A když nebudeme srabíci, na podzim třeba nějaký sestřih videa dáme na internet, snad pro pobavení, snad pro inspiraci dalším.
Takže i vy, kdo se ke mně na kurz Malých amerických cvičení nechystáte, se můžete účastnit. Prostě vemte kameru a požádejte kamarádku, ať vám něco natočí. Ne dokonalost, ale realitu. A po 40 dnech znova. Uvidíte, že po 40 + 40 dnech bude důvod ke spokojenosti. 🙂 A nenechávejte si to pro sebe, na podzim chci vidět internet zaplavený dvojicemi lidí a koní, kteří ušli kus společné cesty. 🙂
To se mi na lase líbí. Že mi řekne, na čem musím ještě zapracovat. Zvlášť, pokud chci se svým koněm komunikovat šeptem, a ne na něj křičet z plných plic.
Kurzy na Křížánkách v roce 2023
Kalendář akcí byl aktualizován. Najdete v něm nejen první letošní kurz s Verčou Živnovou, ale také sérii horsemanshipových kurzů (moje malá americká cvičení) s Janou Šedovou, nebo již tradiční kurzy rančerské práce s dobytkem. Nově je na letní prázdniny vypsán také kurz zaměřený převážně na práci s dětmi (ale účastnit se samozřejmě můžou i velcí 😉 ).
Termíny je možné po dohodě změnit, tak se nebojte dát vědět své preference. 🙂
Veronika Živnová
Malá americká cvičení
Starší aktuality najdete v sekci Články.
