“Zeptej se svého koně.”

Kůň je tím nejlepším učitelem, a o mladých, nezkažených koních to platí stonásob. Pokud si člověk neví rady, kam dát ruku, nohu, váhu, stačí “jen” naslouchat svému koni, a on nám to poví. Za každou špatnou odpovědí koně stojí má špatně položená otázka, a jsem to já, kdo se musí změnit.

Na ranči Billa Muncastera obsedal mladé koně se svými studenty každoročně Ray Hunt. Po jeho smrti převzal tradici Martin Black a já jsem vděčná za to, že jsem letos mohla být jedním z jeho studentů. Ze šesti studentů se čtyři živí prací s koňmi, a všichni studenti se přijeli k Martinovi opravdu učit, ne mu ukazovat, jak že to dělají doma oni. Obsedli jsme dvacet většinou dvouletých koní, a na ohlávku a vodění navykli téměř desítku odstávčat. Práce s odstávčaty pro mne byla asi největším překvapením kliniky – ve volnosti jsme je nechali zvyknout si na lidskou přítomnost, doteky, poprvé jsme jim nasadili ohlávku a pak v několika minutách ukázali, jak se vyhnout tlaku vodítka. A stejně jako při práci ze sedla i tady platí, že pokud hříběti neřeknu, že se je proti čemu opírat, ono se to nikdy nenaučí. Druhý den za námi hříbata od první vteřiny tlapala na prověšených vodítkách.

Po několika dnech strávených s obsednutými hříbaty v kruhovce jsme několik z nich naložili do trajleru a vyrazili na ranč Martinových známých na vyjížďku do Texaské krajiny. Hned za první brankou nás čekala blátivá cesta z prudkého kopce. Člověk by čekal klouzání, padání a bezhlavé útěky, ale pokud jezdec koni nezavazel se svojí vahou tam, kde nemá, a nechal mu dlouhé otěže, takže si hříbě mohlo najít svoji přirozenou rovnováhu, byla cesta z kopce pomalá a bezpečná. Pokud je hříbě v psychické pohodě, překonává přírodní překážky i s jezdcem na zádech tak, jako by to dělalo ve volnosti – k lidskému překvapení se tedy nesnaží zlámat si nohy úprky z kopců, skákáním příkopů či procházením plotů.

Během celé vyjížďky pak hledání místa, kde člověk dělá jen to, co je opravdu nutné, a do zbytku koni nekecá. Hříbě, nerušené neustálým “komunikačním šumem” či snahou o přehnané diktování každého kroku, je pak citlivější k jemným pobídkám, vyrovanější a ochotnější reagovat.

Ježdění s takto nezkušenými koňmi v terénu je úžasným zážitkem, prostor a smysl práce, které hříběti příroda poskytne, mohou být velkými pomocníky při tréninku mladého koně. Na druhou stranu je to jedna z činností, u které by mělo být uvedeno: “Tohle doma nezkoušejte”. Papírový “návod k použití” vám nikdy neposkytne dostatek informací, aby z tohoto způsobu obsedání vyšel psychicky vyrovnaný jezdecký kůň.

„Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,

poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.

Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila

a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.“

Job, 12: 7 – 10